Zajímá-li vás, jak to vypadá dnes na této léta opuštěné trati, možná naleznete inspiraci k její návštěvě díky naší fotogalerii.
Snímky byly pořízené 29. listopadu 2009.
Na cestu, dlouhou přibližně třináct kilometrů, jsme se vydali z nádraží v Chotětově.
Mimo železnice do Skalska vedla ze zdejší stanice také cukrovarnická vlečka do nedalekých Brodců.
Těles obou tratí plánují místní úřady využít výhledově pro cyklostezku.
Na současný konec kolejí dnes narazíme bohužel ještě ve stanici.
Před několika roky jsme po kolejích mohli ujít ještě asi kilometr.
Tento zbytek tratě byl ještě léta určen k odstavování nákladních vozů pro přepravu automobilů.
Na tomto úseku byl později obnoven svršek. Širokopatní kolejnice ležely na betonových pražcích.
Dnes zůstaly jen pražce, zachovalých kolejnic bylo asi třeba jinde.
Zaasfaltovaný přejezd silnice do Jizerního Vtelna.
Přímo na koncovém zarážedle byl postaven tento posed. Někomu stálo za to, dát si práci s odstraněním šturcového pražce.
Dál je těleso pár desítek metrů rozoráno. V období vegetačního klidu je to jediné hůře schůdné místo na celé trase.
Po zrušení trať pomyslně překřížila plocha polního letiště.
Ani za ním nenajdeme po trati žádné známky.
Posléze dojdeme na polní cestu, vedoucí přibližně ve stopě zrušené dráhy.
Nedaleko je již bývalé tříkolejné nákladiště Bezno, vzdálené od Chotětova přibližně tři kilometry.
Pod osamělým stromem vlevo stávala jeho budova
Za pomyslným přejezdem hlavní silnice, bezprostředně za nákladištěm, pokračujeme dále po později vybudované cestě,
vedoucí opět v trase původní dráhy.
Novější asfaltka se po kilometru připojuje na starou cestu od nedalekého statku.
Za touto křižovatkou lze konečně nalézt v porostu vpravo bývalé drážní těleso i s různými pozůstatky pražců.
Prostor opuštěného tělesa posloužil vzniku několika černých skládek, jedna je i s písemným odkazem na autora.
Na místě křížení trati s polní cestou nalézáme v zemi i pražec s podkladnicí.
Jsme v prostoru nákladiště Strenice, ležícího však blíže k obci Niměřice.
Z Chotětova jsme sem urazili zhruba šest kilometrů. I zde je skládka různého odpadu.
Na severním zhlaví nákladiště se v dnešní zanedbané zahradě kupodivu dosud nalézají i zbytky kolejnic.
Bývalá drážní budova, dnes přestavěná, je soukromým majetkem.
Těleso se po překročení silnice dostává do zářezu vlevo od ní.
Odtud až do Dolního Cetna trať neustále klesala spádem až 24 promile. Narážíme zde na první kilometrovníky.
Poté, co trať opustila zářez, vedla chvíli na galerii. Jednalo se bezpochyby o její nejhezčí úsek.
Dnes je těleso přístupovou cestou k okolním chatám, pražce jsou však stále na svém místě.
Jeden z kilometrovníků, který nebyl chataři odnesen a stále dokumentuje původní kilometráž dráhy.
Její počátek byl v Chotětově a původně končila v Dolním Cetně. Než došlo k postavení její druhé části do Mšena,
byla železnice z Chotětova pouze vlečkou cukrovaru v Dolním Cetně.
Jeden z přemístěných kilometrovníků, majitel chaty si mimo jiné posloužil i pražci pro stavbu schodište.
Za odbočením cesty vlevo do obce Niměřice, ležící přímo nad tratí, je těleso již jen málo využívanou pěšinou.
V dálce je vidět osada Dolní Cetno s dominantní stavbou bývalého cukrovaru.
Ve stanici Dolní Cetno bývala do konce 50. let dopravní služba. Dokládá to i tento betonový základ po předvěsti.
Nalézt se dají také zbytky kladek a drátovodu, který vedl po druhé straně trati, než stála předvěst.
Překročíme bývalý mostek na kraji Dolního Cetna.
Přejezd hlavní silnice z Bezna ještě skrývá jednu z kolejnic.
Po vjezdovém návěstidle zbylo torzo jeho závaží.
Pohled z místní cesty na zbytek podjezdu pod tratí, za ním vykukují budovy zrušeného cukrovaru.
Poslední kampaň zde proběhla v roce 1958. Po jeho uzavření značně opadla nákladní doprava na trati, což předznamenalo její zrušení.
Vlečka ze stanice vstupovala do areálu cukrovaru patrně těmito vraty.
Dnešních dnů se ve zdraví dočkala bývalá remíza vedle chotětovského zhlaví, byť přestavěná pro jiné účely.
Smutný pohled je na stále více chátrající výpravní budovu.
Příznivec železnice, který ji koupil, má prý v úmyslu stavbu rekonstruovat.
Staniční budova z opačné strany. Cokoliv jiného se na bývalém nádraží nezachovalo.
V dalším úseku bývalé dráhy do Podkováně toho také moc nezbylo.
Ale dají se nalézt třeba mezníky, vytyčující pozemky železnice.
Také pár kilometrovníků potěší náhodné turisty. Trasa později vzniklé železnice Mšeno - Dolní Cetno byla trasována ze Mšena.
Jeden z mnoha zachovaných propustků v tělese dráhy.
Nedaleko Podkováně jsou její pozemky těsně za přemostěním Strenického potoka nepřístupné.
Soukromým majetkem je také budova bývalého nákladiště Podkováň, zachovalo se i dřevěné skladiště,
zejména budova však přestavbou zcela přišla o svůj původní vzhled.
Podkováňský pivovar, který také patřil k přepravcům v nákladní dopravě, přestal vařit pivo v roce 2007, údajně kvůli své rekonstrukci.
V další cestě tělesem lze najít i železniční svršek, nejprve krátký izolovaný úsek.
Donedávna ležel ještě kus kolejí i vedle pivovaru.
Od objektu vodárny na dohled zastávky Skalsko město vede svršek souvisle až do Skalska.
Budova zastávky ze strany od kolejí se zachovaným sousedním objektem veřejného WC.
Těleso je členy místního spolku postupně čištěno a svršek opravován.
Udržováno je také již nefunkční vjezdové návěstidlo do Skalska.
všechna foto: Petr Kapoun listopad 2009